Kdo do čela Komory a vzniknou lékárnické odbory?

Overview

Ráda bych reagovala na názor kolegy Nejedlého v anketě dubnového čísla ČČL. V zásadních bodech se určitě shodujeme, ale úplně nesouhlasím s jeho představou personálního složení vedení Komory. Změna komorového zákona je jistě potřeba, ale nemohu přijmout kolegovu myšlenku, aby v čele Komory stálo: „silné vedení –⁠ nejlépe zaměstnanci s manažerskými dovednostmi“. Nejdřív jsem ho pochopila tak, že v Komoře mají pracovat lékárníci jen z řad zaměstnanců, ale pravděpodobnější je výklad, aby pro Komoru pracovalo profesionální vedení na plný úvazek. Nesouzním však ani s jednou z možností.

Ačkoliv sama vnímám, jak náročné musí být skloubit práci v lékárně s prací pro Komoru, a pro nás všechny, myslím, že je důležité, aby zástupci stavu v čele Komory neztratili kontakt s ­realitou a praxí. Pokud problémy nežijete, neumíte se prát za věc opravdově. Stranou ponechávám fakt, že nejvášnivější diskuze jsou kolem členských příspěvků, nedokážu si tudíž představit, kde bychom vzali na platy všech, co by pracovali ve vedení na plný úvazek.

U této příležitosti bych se však chtěla dotknout staronového tématu, které s tím také souvisí. Hlasy, že by Komora měla pracovat spíše ve prospěch zaměstnanců než provozovatelů, jsem již zaslechla. Myslím ale, že pokud někde mezi zaměstnanci skutečně existují kolegové, kteří jsou schopní manažeři a mají čas a chuť, ať na nic nečekají a místo angažmá v Komoře raději založí odbory! Včera bylo pozdě! To by hrozně moc pomohlo. Řekla bych, že odbory by mohly sehrát klíčovou roli v dalším směřování oboru. Mohly by se stát silným partnerem Komory a společně by se prosazovala řada věcí mnohem snáz. Při vší úctě, kterou chovám ke kolegům zaměstnancům, v čele Komory musí stát zejména ten, kdo má představu o kompletním provozu lékárny se vším všudy. Zaměstnanci korporátů, kterých je většina, nemají často vůbec tušení, s čím vším se v soukromých lékárnách potýkáme. Nemáme regionální a vrcholné manažery, ekonomy, právníky, ajťáky, všechno často děláme sami; od umytí lékovky až po vymýšlení marketingové a obchodní strategie. Nevím, jak by zaměstnanec řetězce, byť s dobrou vůlí, mohl hájit zájmy svobodného povolání lékárníka, když sám je vazalem. Stejně jako já nemůžu založit odbory. Už bych v prosazování zájmů zaměstnanců nebyla moc dobrá, protože jsem se prostě jejich problémům přece jen trochu vzdálila.

Jsme obor mnoha tváří a nejednotných potřeb. Komora má velmi nelehkou úlohu, musí myslet na dobro všech lékárníků. Ale proto tady je a musí balancovat. Je nanejvýš nutné, aby zastoupení lékárníků ve vedení bylo podle jejich pracovních pozic co nejpestřejší. Nehraje roli, že jsou lékárníci drtivě zaměstnanci. To nebyl zamýšlený vývoj. Naopak ve vedení Komory má být někdo, kdo v ideálním případě usiluje o to, aby podmínky v ČR byly co nejpříznivější pro provozování lékárny lékárníkem. ­Jinými slovy usiluje o nastavení pravidel tak, aby se znovu posílila touha lékárníků po vlastní lékárně, aby to nebylo vnímáno jako strkání hlavy do oprátky, aby se lékárníci zase začali snažit si své lékárny brát zpět. Pokud na toto rezignujeme a pokud by se Komora stala zaměstnaneckou, bude to vztyčení bílého praporu naší kapitulace.

Na závěr chci kolegovi Nejedlému poděkovat za jeho úsilí a práci v oblastech zasažených ničivým tornádem. Věřím, že Vy konkrétně to s lékárenstvím myslíte dobře a upřímně. Nic ve zlém, vážený kolego.