Editorial

I vy, největší rváči, si prosím v klidu sedněte, nalijte si něco dobrého (já si dám kávu) a čtěte. Nikdo z nás si nepřeje zakazovat jakoukoliv diskuzi. Tolik propírané sjezdové usnesení „O zákazu diskuze a hlasování“ si časopis opravdu neobjednal a nadále odmítá jakoukoliv cenzuru. Nemyslím si ani, že by předkladatelům návrhu šlo primárně o reálný zákaz diskuze. Oni, a víceméně i celý XXX. Sjezd, vyslali podle mě zcela jiný jasný signál. Chceme diskutovat, souhlasit i nesouhlasit, přesvědčovat se, ale odmítáme bojovat staré, tisíckrát bojované a rozhodnuté bitvy, které nikam nevedou. My v časopise se určitě nebojíme diskuzí ani o zrušení tištěné verze. Provedli jsme poctivý průzkum, který nám (podobně jako třeba hlasování na minulém i letošním sjezdu) potvrdil, že většina lékárníků má po celodenním koukání na monitor větší chuť vzít do ruky tištěný časopis. Navíc jsme úsporami na nákladech tisku a více než zdvojnásobením hodnoty inzerce dosáhli saturování nákladů na tisk a distribuci. Nicméně žádná slušně vedená diskuze není nelegitimní a časopis se před ní rozhodně nebude skrývat. Čeho se ale účastnit nebudeme, a podle atmosféry a rozhodování delegátů sjezdu, jde naště stí v lékárnické obci o stále rozšířenější názor, je diskuse hulvátská, plná osobních útoků, vyřizování účtů, obviňování a sršení plivanců. Byla radost sledovat, jak se delegáti, jedním nazvaní „banda zmanipulovaných bezmozků“, k této rváčské tradici nehlásí a její nositele nechávají rázně před sjezdovými dveřmi. Sjezd ve Vysočanech ukázal, že současná Komora chce působit rozhodněji a mlaději, chce jít dál jako moderní stavovská organizace, a že některé způsoby by se i s jejich nositeli mohly konečně odebrat na zasloužený vejminek. A plesání? Recese, nadsázka, podle mě především emotivní vzkaz, něco jako „chceme už jinou Komoru, svěžejší, duchem mladší, akčnější, radostnější, chceme i trochu tančit, nejen trpět, bojovat nebo zhrzeně fňukat.“ Co si o tom myslíte vy?       

Zdeněk POKORNÝ