Hvězdné hodiny lidstva

V roce 1927 vyšla kniha Stefana Zweiga Sternstunden der Menschheit. Fünf historische Miniaturen. Poprvé v českém překladu vyšla o 20 let později pod názvem Hvězdné hodiny lidstva.

Patří k oblíbeným knihám pana šéfredaktora a podle popisků v recenzích v ní autor zachycuje dvanáct okamžiků, které (mezi roky 1453 a 1917) svým významem patří mezi rozhodující ukazatele „na ciferníku dějin“ a „jako hvězdy ozařují noc toho, co pomíjí“.

Já tu knihu nečetl, a ještě minimálně rok nebudu. Přijal jsem totiž výzvu pana šéfredaktora a po sérii vynálezů z minulého ročníku se vydávám do dávno probádaných vod lékárnické ­historie, abych v nich našel hvězdné dějinné momenty, kterými byla utvářena, převracena, měněna a vyvíjena podoba lékárenství. Rád bych našel naše hvězdné lékárnické hodiny, abych podobně jako Zweig v Hvězdných hodinách lidstva vystihl momenty, kdy konkrétní člověk nebo čin změnil podobu známého světa.

Rád bych věděl, jestli existují i méně hvězdné, ale neméně ­důležité ztracené okamžiky, ve kterých jsme takovou změnu propásli a zaplatili za to lítostí a desítkami (nebo stovkami) let neměnné stagnace.

Nevím, jestli se mi i v české lékárnické historii povede správně vyhledat a označit tak silnou hvězdnou hodinu, jakou pro Zweiga bylo ohlédnutí se za obeplutím zeměkoule (6. září 1522), kdy v jediný okamžik padla lidská víra v placatost Země. Ale ­zkusím to.

Za studií, ani po nich, mě zrovna lékárnická historie moc ­ne­brala. U zkoušky z historie jsem si vytáhl lékárenství v období Marie Terezie a od zkoušejícího Václava Ruska dostal dvojku. Když jsme se o tom o mnoho let později bavili u piva, podíval se na mě šibalsky přes pěnu na půllitru a řekl: „…tos to moc neuměl.“

Asi neuměl, nebavilo mě učit se letopočty a konkrétní opatření. Ale dnes mě baví přemýšlet o důvodech, které ke změnám vedly a jak je přijímali tehdejší lékárníci. Reptali proti nim jako my dnes nebo je přijímali s radostí? Dokážeme si dnes představit jásajícího lékárníka?

Letos, 30. ledna, to bude 5 let, co Václav Rusek zemřel. Někdy mi chybí. Rád bych se ho na výše položené otázky zeptal a rád bych se s ním poradil, jak z té dlouhé historie vybrat hvězdné hodiny. Vím, že se nezeptám, ale při jejich výběru mu pokaždé rád věnuji tichou vzpomínku.

Nevím, jak budou ty mnou navržené hodiny vypadat, proto vás všechny, stejně jako vloni před vynálezy, zvu na pomoc. Pojďme panu šéfredaktorovi z hvězdných lékárnických hodin historie vyskládat nějaké pěkné souhvězdí spolu. Jaké historické momenty v lékárenství jsou pro vás přelomové? Kam byste je na pomyslný ciferník zařadili? Napište mi, nemusí to být hotový text, stačí nápad.

Stanislav Havlíček,

lekarnik@gmail.com