Editorial

Zazvonilo a je čas na přestávku. Čas na svačinu a krátký odpočinek. Snad všichni tušíme, že žádná ­přestávka netrvá věčně a další zkoušky z ­pandemií nás čekají. V té první české ­lékárnictvo ­rozhodně ­obstálo na jedničku s hvězdičkou. ­Hvězdička se určitě časem vytra­tí a najdou se i škarohlídi, kteří budou ­tvrdit, že ta jednička byla trochu ­nezasloužená, protekční a s nápovědou. Někdo možná půjde i závistivě žalovat do ředitelny. Vidím jasný úkol před lékárnictvem, jehož součástí se cítím už rok být, opečovávat svoji jedničku s hvězdičkou. Uložit ji do sametové krabičky jako vzácný briliantový prsten a chránit před nájezdníky, kteří by ji nejradši zpeněžili a vyměnili třeba za ojetou toyotu.

Taková ochrana jedničky znamená například, že nedopustíme, aby úřad, který jedny svižně pokutuje za nedodržování pravidel, někomu jinému nedovolil stejná pravidla porušovat, jenom proto, že je příliš silný. Ochrana jedničky taky znamená, že budeme odmítat falšování slov. V geniálním eseji Slovo o slovu popsal Václav Havel, „jak snadno se může dobře ­míněná věc změnit ve zradu svého vlastního dobrého úmyslu –⁠ a to opět jen skrze slovo, jehož smysl nebyl zřejmě dost bedlivě střežen.“ Je zradou skutečného lékárnictví přijmout například označení „sousedská lékárna“ pro projekt, ve kterém se lékárník nikdy nepotká se svým sousedem, živým pacientem. Starost o jedničku s hvězdičkou se musí vyznačovat i obezřetností, protože jak píše Havel ve stejném textu „I docela malá a jen chvilková ztráta obezřetnosti může mít tragické a neodčinitelné následky.“

Pečujme tedy o jedničku z pandemie dnem i nocí, buďme sebevědomí, velkorysí, ale nesmiřitelní k jevům, které mrší naši profesionalitu a především popírají krev, dřinu, slzy a pot minulých měsíců.

Brzy bude zase zvonit. Pěkný den.   

Zdeněk Pokorný